Tento blog je AUTORSKÝ kopíruj s ikonou. Najdeš ji v menu :)

Klidně všem hlásnu, ale pouze pokud napíšete do REKLAM jinak nereaguji.
Prosím jukněte na můj e-shop: http://ab-shop.blog.cz

Pentalogie Mallorean

8. března 2012 v 21:09 | andynka |  Chystám se prověřit
Tuto pentalogii také napsal David Eddings a až dočtu Belgariada tak se hnedka chystám pročíst tuhle.










NEPŘEČTENO














 

Pentalogie Belgariad

8. března 2012 v 20:38 | andynka |  Přečteno
Než přečteno, zatím bych to zařadilo do ROZEČTENO :) . Začala jsem číst skvělou pentalogii od Davida Eddingse. Je to klasik v žánru fantasy. Knihy jsou tištěné větším písmem a jsou dle mého úsudku velmi čtivé. Začátek prvního dílu byl celkem nudný, nicméně, když jsem se jím ,,prokousala´´ kniha mne doslova vtáhla do děje. Knihy jsou plné záhad a zvratů. Doporučuji tuto pentalogii především těm, kteří s tímto žánrem teprve začínají.











PŘEČTENO














Videa od TSFH

15. prosince 2011 v 22:12 | andynka |  Meditační a uklidňující videa
Fakt krásný písničky mají....
Škoda jen, že jsou povětšinou ty nejhezčí taky nejkratší....

Tahle ve mě vyvolává vzpomínky na začátek mého vztahu s přítelem :)


A tahle vzpomínku na mé dětství a na místa kde jsem ho prožila:


Když slyším tuhle, vyvolává to ve mě pocit, jakobych cítila přítomnost astrálních bytostí kolem mě:


A v neposlední řadě: Miluju jak tu písničku tak i sérii těchto her :)


Tahle ve mě vyvolává zkrátka ani né tak vzpomínky, ale prostě je nádherná :)
 


Chmurná nálada

14. prosince 2011 v 22:48 | AnDyNkA |  Zastávky rozjetého vlaku života
Zase přemýšlím, nad životem a smrtí, nad lidskou lhostejností a krutostí. Na ingnorací a neštěstím, nad problémy a mým životním údělem. Občas se mi to prostě stává. Chmurná nálada, většinou, když si pustím nějakou písničku od TWO STEPS FROM HELL (na konec vám vložim video s jednou). Vzpomínám na život po boku mého vzoru, mého drahého již dlouho zesnulého tátu. Milovala jsem ho nadevše. Byl mým vzorem, mou oprou, rozvíjel ve mě mou fantasii, kreativitu a vzbuzoval ve mě stejné nadšení pro tanec, jaké měl on. Bohužel mě již nestčil naučit tančit. Mezi životem a smrtí je velmi tenká hranic e a nikdy nevíme kdy ji překročíme :( Strašně se smrti bojím, vím pak už mě nic bolet nebude a já se konečně setkám se svými nejdražšími, kteří mezi námi živými již nejsou. Netěším se však na to. Chci žít, ale plnohodnotný život ne jen tak přežívat. Ještě mi zbyl děda, mamka, bráška, ségra a nejvíce můj přítel. Takže zatím mám pro koho žít. Stejně jsem slaboch. Nedokázala bych si ublížit, i když bych byla úplně na dně. Dnešní svět už není co býval. Nic není co bývalo a už také nikdy nebude. Dětství je nenávratně pryč a my mladí dospělí se musíme naučit se o sebe sami postarat. Někdy je to ale strašná námaha. Někdy si myslí, že mi z toho asi hrábne. Ještě abch z toho dostala nějakou psychózu :) Ba ne z toho si nejde dělat srandy, ono to totiž v některých případech tak funguje. No nic nevím, přijdu si ted nějaká jiná. Možná jsem se změnila :( Dřív jsem bývala taková veselá osoba co měla smích nakažlivý i na ty největší bručouny a teď jsem v jednom kuse uzavřené smutné klubíčko neštěstí a plné strastí a starostí...


Pár fantasy obrázků

14. prosince 2011 v 18:24 | andynka |  Fantasy postavy
Tak tady bude pár obrázků které miluju ...
Vybírám mé oblíbené (zdroj google).






Zdravím

14. prosince 2011 v 17:41 | andynka |  Příběhy brzké dospělosti
Ahoj!
Po dlouhé době se Vám opět hlásím moji drazí a milí.
Už jsem se trochu smířila s tím, jak teď žiju. Věci se zdají být opět relativně na normální úrovni. Ještě stále si na pár věcí zvykám. A kvůli škole a domácím pracem nějak nestíhám pravidelně přidávat. I tak jsem občas zajdu a jsem hrozně ráda že sem stále někdo chodí. Mrzí mě, že to už není návštěvnost jako to bylo dříve, ale co se dá dělat, s tím rizikem jsem do toho šla ( do toho že nebudu dávat na blog pozastavení). Rozhodně blog nemažu nebo tak. Teďka už mám internet a PC takže bych se tady mohla objevovat celkem častěji. Minimálně každý týden aspoň 1. No nic jdu psát seminární práci. Je toho na mě ted trošku moc :-) Mějte se. Brzy se ozvu.


Tak se opět hlásím

10. listopadu 2011 v 11:05 | andynka |  Příběhy brzké dospělosti
Tak sem zase tady a hlásím, že žádné novinky ano moc nejsou. Neustále mi v myšlenkách leží na paměti co ještě všechno potřebuju do bytu dokoupit. Je toho hodně a zásoby peněz nenápadně mizí kamsi pryč. A nebo je to všechno opravdu tak drahé? Vybavit byt vůbec není jednoduché. Docela mě trápí taky jedna věc. Jak mám ten svůj internetový obchod no zkrátka na: http://ab-shop.blog.cz . A víte no obchody moc nejdou, jsem teprve v začátku, ale myslím si, že moje výrobky nejsou zase uplně špatné a že na to i mám fnatasii a vlohy. Proto bych Vás chtěla poprosit rozšíříte můj prodejní blog mezi lidičky? Věku se meze nekladou... Ženský a holky neříkejte mi přeci, že Vám nepřijde super smět něco ,,vyslepičit´´ a eště za to být pochválená?! To je přeci bomba! Děkuji moc :)

Já bydlím ANEB mouchy moderní domácnosti

17. října 2011 v 8:46 | AnDyNkA |  Příběhy brzké dospělosti
Myslíte si, že bydlení v dnešní době má nějakou úroveň za rozumnou cenu? Já bych ani neřekla. Moc zkušeností ze mě momentálně nemluví, ale když se rozhlédnu kolem dokola po bytě, když vidím neuspořádané hromádky oblečení v komíncích všude po zemi a místo vysněné postele s nebesy jen starý rozklížený gauč? Ne to opravdu není to, co bylo ještě před nedávnem v mých představách. Až teď vím, proč se mi vždy máma smála, když jsem jako teenager ze vzteku zahlásila známou větu: ,,Už abych se odstěhovala!´´ Kdo by se taky nesmál, až teď jsem totiž zjistila, jakou hloupostí tato věta byla. Ale pozdě bycha honit, když jsem spadla do tvrdé reality jak hruška ze stromu. Nejsem připravená na takovou zátěž, studovat a přitom se starat o domácnost a o hladového chlapa za zády. Po tom jsem nikdy netoužila. Člověk si říká ano jsem dospělá a zvládnu to a vím co mám dělat, ale co když vás doma vůbec na nic takového nepřipravili? A co když jste museli chtě nechtě dospět předčasně? Co když stojíte v kuchyni před plotnou v jedné ruce držíte flákotu masa a ve druhé třímáte nabroušený nůž a s bezradným výrazem v očích listujete kuchařkou a přemýšlíte CO S TÍM? Zvláště když vám hladový chlap k tomu všemu dýchá na záda. A vymyslete pro něj něco kloudného a hlavně a to především, poživatelného. Tomu já říkám umění. Naštěstí mám svou speciální kuchařku pro úplné kuchyňské začátečníky a s její pomocí snad z potřebných surovin a notné chvíle bádání a metody pokus omyl, něco kloudného vytvořím. Nejhorší je hlavně vymyslet co bych chtěla vytvořit a dle toho sestavit nákupní lístek. Připadám si jak důchodkyně, chodím totiž do obchodu zásadně s lístečkem, jsem tak trochu sklerotik :-) Určitě byste nevěřili, jak je dneska jídlo drahé. Nějak tomu přestávám rozumět. Člověk nakoupí pár potřebných věcí, v koutečku nákupního košíku se klepe pár rohlíků a šunka ke snídani a hned máte skoro stovku pryč. Nikdy bych si také nemyslela, že dospět je až tak těžké. Ano mám svůj klid, ale k čemu mi je, když se na mě nabalily nové starosti? Už nějak přestávám chápat i sama sebe. Zkrátka asi každý teenager si samostatné bydlení představuje moc bláhově. Smiřte se s tím, že pokud nemámte rodiče nebo přítele na vysoké noze, nikdy nebudete mít to o čem jste snili jako náctiletí. Na to každý přijdete, háček je v tom, že na to přijdete až příliž pozdě, teda řekněme, až vás hodí do vody a řeknou vám: ,,A koukej plavat!´´ (metafora). Ale pak už je na vše pozdě. Učím se tedy rodinnému životu a partnerskému soužití v jednom maloměstském bytě. Učím se být dospělou, v kuchyňském umění zdatnou a hlavně být celkově dobrou hospodyňkou. Za dobrou hospodyňku považuji tu ženu, která dokáže z fleku vymyslet co bude k večeři a také tu, kterou nepřekvapí žádná návštěva, která má neustále uklizeno a tak se nemusí obávat nečekané návštěvy. Taková je pravá hospodyňka. Už se musím jít vrhnout do víru školního učení a jakmile vylezu ze školy, tak ,,přepnout´´ na domácí režim. Začátky jsou těžké, i když věřím, že časem to bude lepší...

2. KOLO FOTOSOUTEZE

20. září 2011 v 19:35 | AnDyNkA |  Soutěže
JE TU DRUHÉ KOLO FOTOSOUTĚŽE!!!

THEMA = MŮJ SEN

potvá od 20.9 do 27.9


1) Ivuše
























POPISEK: Mám mnoho snů, ale jeden z nich je takový; chci zůstat taková, jaká jsem. Zůstat stejně praštěná a stále milovat metal. :)


2) ROSIE















POPISEK: No.. asi to je trochu od věci.. Přiznám se, že původně jsem měla v plánu vyfotit se za bicíma, protože to je jeden z mých velkých snů, a splnil se.. bohužel, bicí nedorazily včas, takže jsem na rychlo naškrábala ten text (nevím, jak mě to napadlo.. asi jsem to už dřív někde četla) a aby to nebyl jen papír (protože to by bylo od tématu), přidala jsem k tomu moje milované paličky jako symbol mého snu..


3) ANCEE
















POPISEK: Lezu za svým snem ve dne, i v noci.

Kam dál